Březové koště
Březové koště, nebo-li též metla, lze vyrobit až překvapivě mnoha rozličnými způsoby. Tento návod je o variantě, která se mi osvědčila nejlépe - košťata vydrží celé roky používání a sama se nikdy nerozpadnou.
Začíná únor, pomalu se blíží čas sklizně březového proutí. Čas není dán ani tak kalendářem, jako spíše počasím, kdy stromy v předjaří začínají vyhánět mízu z kořenů. Tehdy je materiál nejlepší.
Z každého stromku si beru pouze spodní jemné větvičky. Větve z vyšších pater nechávám být, i kdyby stromky ležely na zemi po prořezávce. Horní větvě jsou příliš tuhé, silné a mají málo jemných výhonů. Takové košťě by metlo špatně. Někteří metlaři však toho nedbají, protože z vršků korun lze koště zhotovit rychleji, snadněji.
Protože vyrábím košťata s násadou, musím si nařezat lískové hole. Začátečníkovi se to může jevit jako zbytečná komplikace navíc, ale opak je pravdou. Daleko těžší je uplést dobrou násadu proutěnou. Lísková hůl by měla mít na délku kolem 1,2 metru, průměr cca 2,5 centimetru.
Březové proutí stačí do délky 60ti centimetrů. Všechen materiál ze sklizně pak uložím na suchou půdu a nechám ve tmě vysychat až do teplých letních měsíců. Tento bod bezpochyby mnohého nadšence do starých řemesel překvapí, neboť březová košťata jsou téměř vždy na prodej syrová. Kdo chce však koště opravdu dobré kvality, měl by můj postup uposlechnout. Koště svázané za syrova, byť i tím nejdokonalejším způsobem, se prostě po seschnutí samovolně rozpadne.
Vázání košťat je nejlepší si nechat na horká letní odpoledne, kdy rozumný hospodář šetří síly ve stínu stodoly. Správně usušené proutí je pružné a neláme se, jde bez potíží vázat. Začíná se proutky pevnějšími, jež si srovnám na 60 centimetrů. Těch je třeba kolem dvaceti. Odstraním z nich výhony na 2/3 délky, rozvětvené zůstanou jen špičky. Vytvořím souměrný svazek a stáhnu jej smyčkou lana.
U stahování se musím pozastavit. Je mi známo několik způsobů, přesto užívám pouze lanovou smyčku. Je to obyčejný kus provazu zavěšeného na trám (pevný nosný bod nad hlavou) s okem nějakých dvacet centimetrů nad podlahou. Tím okem prostrčím prkno, ve výšce pasu pak obtočím smyčku kolem svazku proutí. Když prkno sešlápnu, lano stáhne proutí jako ve svěráku. Teď můžu pohodlně zavázat první oplet. Pak smyčku povolím, posunu o pár centimetrů, utáhnu a opletu podruhé.
Oplétání provádím nejraději pevným provázkem z přírodního materiálu. Začátečníci mohou použít vázací drát. Je to asi nejsnadnější. Potíž je jen v tom, že proutí se bude o tvrdý drát postupem času rozlamovat, což se s provázkem nestane. Určitě nemohu doporučit provázky umělohmotné. Ty se rychle rozpadají. Nejstarším způsobem je vázání čerstvým proutím, což vypadá nejlépe, ale oplet ztrácí vysycháním pružnost a koště opět ztrácí na soudržnosti. Překvapivě nejdokonalejší metodou svazování je s pomocí kopřivového motouzu. Toto je ale nejpracnější a musí se to umět. Na druhou stranu mi kopřiva vydržela překvapivě nejdéle ze všech vázacích materiálů.
Máme tedy druhý oplet, koště začíná mít tvar. Připravím si proutí na výplň. Je to stejné, jako v základu, ovšem konce zašpičatím nožem, jsou-li větvičky tlustší, zeslabím je, aby byly pružné. Výplň pak zapíchám pod oplet, koště zhoustne. Posunu smyčku a zavážu třetí oplet. A tak se postupuje oplet za opletem, dokud nejsem s tvarem a hustotou koštěte spokojen. Samozřejmě, že výplňové větvičky zkracuji o posunutí opletů od začátku vázání. Na konci práce zdvojím (převážu ještě jednou) první a druhý oplet. Zbývá narazit násadu.
Lískové hole jsem usušil v kůře společně s březovým proutím. Kůru teď ostrouhám a seřežu hrot. Tento hrot musí být trojhranný, žádné jiné řešení se mi neosvědčilo. Hrot je ostrý, táhlý, má co možná nejmírnější úhel seřezání. Hotovou násadu jednoduše zatluču do svazku proutí, který se ještě více utáhne a násada spolehlivě drží na svém místě. Pokud by se časem uvolnila, stačí ji zaklepnout zpět, koště se znovu utáhne a žádná větvička nevypadne ani po letech. Násada se zkrátí podle výšky postavy člověka.
Dobré koště se
pozná podle toho, že je husté, jemné a pružné, přitom se
přespříliš neprohýbá. Netrčí z něj žádné tvrdé klacky,
nerozpadá se, snadno mete sníh, dřevěné piliny, prach i kamení.
Výroba jednoho poctivého koštěte mi zabere i dvě hodiny. Nejvíce
času stojí pečlivá přípravy proutků. Těžko bych si tímto
řemeslem opatřil obživu, ale má to smysl ve vlastní domácnosti
a hospodářství. Mívám pak z úklidu potěšení. Ze zametání
se stává pohlazení po duši.