Toulavý medvěd

 Když jsem opouštěl věk dětství a nastupoval vojenskou službu, byla moje duše zmatená. Svět v úprku za nicotnými cíli mne sežvýkal více, než by snad musel. V jednu chvíli mne proud strhl, unášel a tloukl mnou o kameny. Přestat se vzpírat nepomáhá. Vzdát se úlevu nepřinese. Naslouchej. Vnímej. Buď pozorný. Postav se do proudu jako zlatý pstruh, který zdánlivě nehybný, však neustále silný a hbitý je. Neboj se vyskočit nad hladinu. Odvaž se žít svobodně. Tak mi radil hlas průvodce, jenž mi dovolil nazývat se jeho přítelem. Na konci mého bloudění vznikla Stanice ochrany přírody CHODEC. Místo zasvěcené nejenom syrové ekologii, ale také modlitbám, učení se a léčení. Všechno ostatní, kým jsem byl a jsem, je nepodstatné. Znovu a znovu hledám pokoru a moudrost a neustále selhávám. Tu a tam laskavý vítr naděje rozfouká oblaka nevědomosti a dovolí mi zahlédnout několik paprsků vědění. Na okamžik vím, že všechno to trmácení mělo smysl. Hledím k Východu a očekávám nový den. Přichází s neměnnou pravidelností, přesto mi pokaždé tečou po tvářích slzy. Velký otec stvořil tento svět z lásky ke své ženě, matce nás všech. A já mám to štěstí, že jsem na chvíli jejich součástí.

   t.m

P.S.   Všechny texty, kresby a fotografie na tomto webu jsou mým autorským vlastnictvím