Elektromobilita
Je až zarážející, tedy přinejmenším pro mne, jak zmatená a nekompetentní debata se mezi pseudoodborníky vede o elektroautech. A je docela nepodstatné, na kolik se do tohoto tématu vměšují negramotní politici. Naštěstí ne všichni lidé jsou pitomci. Vyjádřím se k tomuto problému z pozice osoby s technickým vzděláním.
Základní chybu spatřuji v samotném zadání, k jakému účelu má býti elektroauto užíváno. Představa, že takový vůz má vypadat jako vozidlo s motorem s vnitřním spalováním, je od podstaty špatná. Od elektromobilu bychom neměli chtít dojezd přes sto kilometrů, neměl by být vyroben z těžkých materiálů, neměl by být koncipován jako velkoprostorový rodinný vůz a neměl by se pohybovat po čtyřech standardních autopneumatikách. Čtyři důvody, proč:
1. Praktickými zkouškami různých prototypů elektrovozidel napájených z akumulátorů bylo zjištěno, že se od cca osmdesáti kilometrů dojezdu exponenciálně zvyšuje hmotnost automobilu a efektivita takové dopravy klesá, čímž se z ní stává luxusní plýtvání energií.
2. Současná tovární výroba osobních automobilů bohužel kráčí směrem, čím větší a těžší, tím lepší. Hlavním použitým konstrukčním materiálem je ocel. Automobil budoucnosti však bude muset být vyroben z kompozitů, postupy užívanými dnes v letectví. Takové auto by mělo mít třetinovou celkovou hmotnost v porovnání se současnými vozy.
3. Primární úlohou elektroauta by mělo být zajištění individuální dopravy do zaměstnání, taxislužby, k návštěvám lékařských, sociálních a rekreačních služeb ve městech. Na delší trasy je stále nejlepší, a současně nejekologičtější, vozidlo se spalovacím motorem.
4. Inženýři ze Škodovky postavili koncem osmdesátých let minulého století prototyp automobilu se třemi koly a testovali jej s tehdy novým Favoritem klasické konstrukce. Auta měla většinu shodných dílů, rozdíl byl především v počtu kol. Bylo jednoznačně ověřeno, že tříkolka na shodné trase za stejných podmínek spotřebovala až o třetinu méně paliva. Tohoto poznatku by měl využít každý další seriózní konstruktér elektromobilů.
Proč se tedy vývoj elektroaut neubírá tímto směrem? Hlavní příčinou je patrně marketing. Automobilky prostě vědí, že vyššího zisku dosáhnou z prodeje menšího počtu aut luxusních, než z mnoha malých vozítek lidových. Je rentabilnější přesvědčit spotřebitele, že potřebuje drahé SUV, které bude posléze velmi dlouho splácet. Už málokdo si spočítá, že pro občasné využití takového vozu několikrát do roka by bylo násobně levnější si jej pronajmout. V tomto trendu ostatně výrobci pokračují při navrhování soudobých elektromobilů - čím dražší, tím větší zisk.
Přemýšlivý čtenář již jistě tuší, že má-li být elektroautomobil ekologický, musí jeho výroba i provoz znamenat zjednodušení, odlehčení, zvýšení spolehlivosti a minimalizaci servisních úkonů. A přesně to si ve skutečnosti automobilový průmysl nepřeje.
Až se tedy budeš, příteli, opět pouštět do plamenné debaty, zda má elektromobilita smysl, vzpomeň si na tyto řádky. Nepsal jsem o něčem převratném, fantastickém. Každý zkušený technik či konstruktér výše popsané skutečnosti dobře zná. Jen je smutné, že dnešní přeinformovaná společnost nemá základní znalosti, což vede k bezvýsledným hádkám o ničem.