Občan a kouzelník

 Na autobusovou zastávku přichází muž, je noc, začíná sněžit. Druhý cestující přichází v zápětí a podupává, aby se rozehřál. Unaveně na sebe pohlédnou, pozdraví se jen pohledem. Je ticho. Ticho, které uprostřed lidského hemžení nastává zřídka. Ticho, jež jedny nutí mluvit a druhé naslouchat, i když by jindy a jinde na sebe sotva popatřili. Druhý cestující roztržitě prohledá kapsy. Mrzutě vydechne, když zjistí, že cigaretová krabička je prázdná. K jeho překvapení mu první cestující nabídne doutník.

První cestující: Omlouvám se, ale nic lepšího u sebe nemám.

Druhý cestující: Není to trochu moc na pár minut, než pojedeme?

První cestující: Neváhejte. Je opravdu dobrý.

Druhý cestující: Máte pravdu. A kdo ví, kdy přijede. V tomhle počasí. Zakouříme si. Krásný zapalovač.

První cestující: Je spolehlivý.

Druhý cestující: Poslyšte, můžu mít poněkud osobní otázku?

První cestující: Tak do toho.

Druhý cestující: Nevypadáte na člověka, který obvykle cestuje autobusem. Mýlím se?

Prní cestující: Máte pravdu. Samozřejmě, že máte. Automobil jsem nechal o pár ulic dál. Pod Strakovkou.

Druhý cestující: Porucha?

První cestující: Spíše potřeba. Chtěl jsem se projít.

Druhý cestující: Hm, máte starosti. Procházet se takhle po nocích, v zimě a na sněhu.

První cestující: Je to tak. Nějak na mě padla únava z toho všeho.

Druhý cestující: Nevypadáte jako politik nebo tak něco.

První cestující: Tak něco? Vy nemáte rád politiku?

Druhý cestující: Politika je svinstvo. Jako připálený olej z friťáku, který nejde umýt.

První cestující: Nejsem politik. Mým povoláním je magie.

Druhý cestující: Jako David Copperfield?

Kouzelník: Ano. Jako on.

Druhý cestující: Mám rád kouzla. Je úžasné, jak to děláte, aby na to nikdo nepřišel. Já jsem jenom kuchař.

Kouzelník: Já zase neumím vařit. Pro mě je záhadou kuchařina.

Kuchař: To se dá naučit. Je spouta knih o vaření. Kde kdo se předhání s novými recepty. Ale to vaše řemeslo je tajemství. Dokonalá iluze.

Kouzelník: Dokonalá iluze. Vystihl jste to přesně. V kolik má přijet ten autobus?

Kuchař: Normálně by tu už byl. Ale nasněžilo, tak si chvíli počkáme. V tomhle počasí se to stává.

Kouzelník: Nespěcháte domů?

Kuchař: Kdo moc spěchá, má pak spoustu času toho litovat. Krom toho, máme příležitost si povídat. Bez respirátorů a s dobrým cigárem. V tuhle dobu nám už dají pokoj. Snad jen chybí... pár hltů pro zahřátí.

Kouzelník: Slivovice?

Kuchař: Ořechová!

Kouzelník: Je úžasně jemná. A jak pomalu putuje po jazyku.

Kuchař: Moje domácí.

Kouzelník: Tak přece. I vy máte tajemství.

Kuchař: Nevypadáte na udavače. Tak snad se nespálím, když budu upřímný. I když, kdo by mohl být udavačem, kdyby to na něm každý poznal.

Kouzelník: Nikdy jsem ještě neudával. Ale člověk neví, kde jsou jeho hranice, dokud k nim nedospěje.

Kuchař: Je mi z toho k blití! Zatracenej vir. Proč nemohl zůstat někde v jeskyni.

Kouzelník: Vy tomu věříte? Že je ta nemoc od netopýrů?

Kuchař: Člověk už neví, komu a čemu může věřit. Raději se bavme o něčem jiném. Kde vás můžu vidět vystupovat?

Kouzelník: Osobně nevystupuji.

Kuchař: Tak jak to tedy děláte?

Kouzelník: Vytvářím iluze, v nichž účinkují jiní.

Kuchař: Herci?

Kouzelník: Ano, i tak by se to dalo říci.

Kuchař: Ve kterém divadle?

Kouzelník: Většinou v televizi.

Kuchař: Opravdu? Tak to je, pane, velká věc. Jak se jmenuje váš pořad?

Kouzelník: Nebudete mi věřit, ale pracuji pro vládu.

Kuchař: Tomu nerozumím.

Kouzelník: Jsem něco, jako mediální poradce.

Kuchař: No jo. Jak s tím ale souvisí magie.

Kouzelník: Už jsme o tom mluvili. Dokonalá iluze.

Kuchař: Naznačujete, že pro vládu podvádíte lidi.

Kouzelník: Nenaznačuji. Je to prostě tak.

Kuchař: To zní vážně zajímavě. Neuražte se, ale zní to dost neuvěřitelně.

Kouzelník: To chápu. Ať vám řeknu cokoliv, nikdo tomu neuvěří.

Kuchař: Dobrá, dobrá. Takže mi klidně můžete říct, na čem právě pracujete.

Kouzelník: Mohu. V současnosti řeším problém důvěryhodnosti vakcinace.

Kuchař: Očkování? Kterého z nich?

Kouzelník: Všech. Jde o to, že i když lékařské výsledky nejsou dobré, můj zaměstnavatel si nemůže dovolit ztratit důvěru veřejnosti.

Kuchař: Očkování je přece dobrá věc. To každý ví.

Kouzelník: Jestli si to opravdu myslíte, pak bych se mohl domnívat, že jsem odvedl dobrou práci. Ale pochybovačů je stále příliš mnoho.

Kuchař: Nerozumím vám. Vždyť jsou přeci vědecké práce o výzkumu, zprávy z testování, odborné články.

Kouzelník: A četl jste je? Nemusíte odpovídat. Vím, že nečetl. Já je totiž musel přečíst všechny a dokazují opak.

Kuchař: To není možné. To by se neutajilo.

Kouzelník: Odvedení pozornosti. Základní dovednost každého kouzelníka.

Kuchař: Člověče, začínám mít pocit, že to nemáte v hlavě tak úplně v pořádku.

Kouzelník: Promiňte, že se usmívám. A co byste řekl o člověku, který se nechá dobrovolně infikovat neznámou látkou někde na nádraží?

Kuchař: Tohle je podivné. To uznávám. Ale přece by nám nelhali. Ne když jde o zdraví lidí, dětí!

Kouzelník: Proč ne?

Kuchař: Pane, vy jste snad netvor bez citu.

Kouzelník: Snad. Nesu svůj díl viny. S těmi, kteří vládnou.

Kuchař: Dáme si ještě jednu ořechovou. Snad si z toho nebudu zítra nic pamatovat.

Kouzelník: Ještě se můžete zachránit. Vy a vaše rodina. Stačí, když...

Kuchař: Proboha, kdo si myslíte, že jste?! Vy dobráku. Proč svou radu neřeknete všem? Mlčíte. Cítím z vás strach, jako smrad z popelnice.

Kouzelník: Je to tak. Zasel jsem strach a sklízím děs a noční můry.

Kuchař: Počítám, že jste si nechal dobře zaplatit.

Kouzelník: Tyhle peníze mě táhnou ke dnu, jako závaží. Zač jsem je utratil, padlo mi na krk jako katova sekera.

Kuchař: Vy jste k politování, člověče. A co ti ostatní? Ti vaši kumpáni z vlády? Jak se vede jim?

Kouzelník: Ani netuší, co způsobili. Sobě, i ostatním.

Kuchař: O to hůř pro ně. Člověk bez svědomí nemá nic. Zmizí, jako by nikdy nebyl.

Kouzelník: Co mám udělat?

Kuchař: To vy jste chtěl dávat rady mě.

Kouzelník: Prosím, klidně se mi vysmějte. Máte k tomu plné právo. Ale jestli víte, co mám udělat, řekněte mi to.

Kuchař: Napravte, co jste nadrobil. Všechno, co půjde. Lži odčiňte pravdou, zastrašování laskavostí, podlost upřímností. A modlete se, ať je to dost.

Kouzelník: Odstraní mě dřív, než bych to dokončil.

Kuchař: Vy to pořád nechápete. Váš život skončil v okamžiku, kdy jste se zaprodal. Už nemáte co ztratit.

Ten autobus už asi nepřijede. No nic. Zase se jednou projdu. Tak sbohem. A děkuji za tabák. Měl opravdu sílu.

Kouzelník: Nezvládnu to. Nikdy to nedokážu.

Kuchař: Ale to víš, že jo. Seš přece kouzelník.

Příběhy...