Píseň, která uzdravuje
Moje babička milovala zpěv. Lidové písničky většinou s doprovodem dechovky. Zpívala si při práci, s rádiem i televizí. Jakmile kdekoliv spustili její oblíbené, pokaždé se přidala, nahlas a s veškerou vášní, jíž byla schopna. Zázračná supertechnická doba nás učarovala svými vynálezy. Na druhou stranu nám mnoho vzala. Až čas ukáže, zda onen pokrok za tu cenu stál.
Když šaman léčitel sedí na výšině a zpěvem vítá nový den, není to pouhý rituál k upokojení neodbytných předků. Písní léčí duši i tělo nejenom své, ale i celou krajinu. Ani ten nejmenší ptáček nešvitoří pouze pro to, aby přivábil samičku či aby se sousedy prodebatoval čerstvé drby. I zvířata znají moc písně.
Zaposlouchej se někdy do dechu větru v korunách stromů. Všimni si, jak zní listy osiky a jak je jiné šumění borovic. Je to jen náhoda, anebo i stromy zpívají?
Vítr letí dál. Až ke hladině rybníka. Je slyšet rákosí, vrby, šustění trav, ale i píseň vody. Vlnky, hrající v poryvech dechu země jako harfa s nekonečným počtem strun.
Svět je pln zpěvu. Jen člověk poněkud ohluchl. A přehlušil. A tak písně, které by jej mohly uzdravovat, nezná. Když se ráno probudím, vítám zpěvem nový den. I když je mé srdce nezřídka sevřené žalem, nad myslí sedí šedivá mračna, broukám svou modlitbu bezeslov. A i když jsem tichý, vždycky mě někdo uslyší. A odpoví. Břemeno se stane lehčím, už se mi nezdá být nemožné popojít zase o kousek dál. Vzpomeň si na zpěv, člověče. Popojdi dál. K budoucnosti. K budoucnosti, jíž závratnou rychlostí ztrácíš.